Metodu uvedl na scénu na začátku 20. století pod názvem kraniální osteopatie americký lékař William Sutherland. Při své lékařské praxi si povšiml, že lebeční švy nejsou pevné spoje, jak se v té době všeobecně předpokládalo, a že kraniální (lebeční) kosti vykonávají jistý periodický pohyb. Kraniosakrální systém je polozavřený, hydraulický systém obsažený uvnitř tuhé, voděvzdorné membrány (dura mater), která obaluje mozek a míchu. Důležitou funkcí tohoto systému je produkce, oběh a zpětné vstřebávání cerebrospinální tekutiny (mozkomíšní mok). Tato tekutina je produkována uvnitř kraniosakrálního systému a udržuje fyziologické prostředí, ve kterém se mozek, mícha a celý nervový systém vyvíjí, žije a funguje.

Systém tekutin a tkání v jádru těla, které se projevují rytmickým pohybem se nazývá „primární dýchací systém“. Je to manifestace životní síly a každá buňka se projevuje tímto respiračním pohybem v průběhu svého života. Hlavním záměrem kraniosakrální práce je povzbuzovat tento rytmický pohyb, jako projev zdraví a navrátit primární dechový pohyb tam, kde byla stagnace nebo omezení pohybu a podporovat jeho rozvoj.

Po navození kraniosakrálního rytmu se postupně uvolňuje a rozhýbává týlní oblast, kostrč, křížová kost, nohy, spona stydká, bránice, hrudní kost, čelní kost, temenní kost, týlní kost, spánkové kosti, ramena a jazylka. Některé hmaty se opakují, podle subjektivních potíží klienta. Hmaty jsou bezbolestné, jemné a velmi příjemné.

Při terapii má klient zavřené oči a postupně se dostává do stavu hluboké relaxace, ve kterém dochází k aktivaci dřímajících samoléčebných schopností organismu. Dochází k výrazné regeneraci tělesných tkání a harmonizaci celého organismu. Tato metoda je vhodná prakticky pro každého, kdo ocení nádherný prožitek ve stavu hluboké relaxace a harmonie.